Psychologické aspekty estetických operací na genitálu

Laura Janáčková, Petr Weiss                              

- The Psychological Aspects of Genital Aesthetic Surgery -

 Souhrn

Autoři popisují některé psychologické a sexuologické aspekty chirurgických zákroků na genitálu u mužů i u žen (například motivaci, očekávání atd.). Při těchto zákrocích je z hlediska úspěšnosti naprosto nevyhnutné vyloučení rizikových pacientů (ve spolupráci s psychologem, psychiatrem, sexuologem). V článku jsou rovněž uvedeny nejčastější estetické operace  na genitálu.

Klíčová slova

operace na genitálu, psychologické aspekty, rizikoví pacienti 

Summary

The authors describe several psychological and sexological aspects (motivatiom, expectation etc.) of genital surgery in men and women. In these surgical interventions exclusion of risky groups of patients (in cooperation with psychologists, psychiatrists and sexologists) is usually of critical importance. There are listed the most common forms of genital surgical interventions, too. 

Key words

genital surgery, psychological aspects, risky patients

1. Druhy operací v oblasti intimní chirurgie

Intimní chirurgie se zabývá estetickou úpravou genitálu  chirurgickou cestou. Touha po sexuální přitažlivosti, atraktivitě, zvýšených sexuálních zážitcích a strach z tělesných projevů stárnutí přivádí ženy i muže do ordinací estetických chirurgů. Estetické operace na genitálu můžeme rozdělit na dva základní druhy:

a) operace, jejichž cílem je změna tvaru nebo tělesných proporcí, například prodloužení penisu, zvětšení průměru penisu, redukce skrotální řasy, redukce kůže skrota, obřízka, redukce malých stydkých pysků, rekonstrukce hypertrofie klitorisu atd. 

b) omlazující operace, například rekonstrukce panenské blány, zvětšení velkých stydkých pysků, zúžení poševního vchodu, penilní inplantáty, atd.

Možnosti estetické chirurgie v oblasti úprav mužského genitálu mohou být realizovány  v následujících operacích:

a) rrodloužení penisu

a) zvětšení průměru penisu

b) redukce skrotální řasy

c) redukce kůže skrota

d) obřízka

e) piercing

f) penilní inplantáty

Možnosti estetické chirurgie v oblasti úprav ženského genitálu pak mohou být tyto: 

a) redukce malých stydkých pysků

b) zvětšení velkých stydkých pysků

c) zúžení poševního vchodu

d) rekonstrukce panenské blány

e) augmentace v oblasti bodu G

f) piercing

2. Předoperační rozhovor

Součástí konzultace operatéra s eventuálním budoucím pacientem je i psychologický rozhovor. Cílem tohoto rozhovoru je zvážit a odhalit možnou patologii v motivaci pacienta, reálnost jeho očekávání od chirurgického zákroku a odlišit neadekvátní percepci deformity od pragmatického přání zlepšit svůj vzhled. Každý pacient  má  určitou představu o výsledku rekonstrukce, ale pouze chirurg zná reálné možnosti plastické operace. Nesoulad mezi představou pacienta a konečným výsledkem proto může být u nepřipravených a nedostatečně poučených klientů zdrojem mnoha zbytečných frustrací a konfliktů s operatérem. Vytipování rizikových pacientů, kteří nebudou ani po chirurgicky úspěšném zákroku spokojeni, a u nichž se psychické problémy mohou dokonce po operaci ještě více zvýraznit, je hlavním cílem správně vedených konzultací. 

3. Motivace pacientů

Motivaci žen a mužů, kteří přicházejí s požadavky na úpravu genitálu  můžeme obecně rozdělit do dvou základních oblastí.

V prvé řadě jsou to psychologicko-estetické důvody, které odrážejí obavy  z nedostatku přitažlivosti a snížené atraktivity. Příčinou těchto obav je často osobní srovnání s protagonisty v časopisech či filmech. Obava ze ztráty sexuální přitažlivosti bývá u těchto pacientů  spojena se strachem z celkových projevů stárnutí. Svědčí o tom například zkušenost, že ženy podstupující modeling obličeje jsou častými adeptkami i na jiné chirurgické úpravy, například právě na výkony intimní chirurgie, a to v rámci celkového estetického omlazení těla. V tomto aspektu se motivace žen a mužů podstupujících omlazující zákroky liší. Ženy chtějí změnit častěji samy sebe, aby se cítily více atraktivní. Muže naopak více zajímá změna názoru jiných lidí na ně samotné, což dokládají například jejich požadavky na prodloužení či zvětšení penisu.

Funkční důvody jsou motivem pro pacienty, kde na základě chirurgického zásahu dojde k odstranění negativních pocitů a eventuálně i k rehabilitaci funkce orgánu. Příkladem mohou být ženy, které přicházejí ke korekci zevního genitálu. Příliš velké, vlající malé stydké pysky jsou při souloži někdy vtlačovány penisem do vagíny, což vzbuzuje nepříjemné až bolestivé pocity a vyvolává většinou rozpaky u obou partnerů. Vlající malé stydké pysky jsou také příčinou nepříjemných či dráždivých pocitů při nošení těsných kalhot apod. Chirurgické řešení je jedinou cestou k odstranění  potíží.  Mezi funkční důvody můžeme také zařadit  snahu žen po zvýšení sexuálního prožitku augumentací bodu G.  U mužů  může být z důvodů narušení funkce provedena obřízka či redukce kůže skróta, implantace penilních protéz aj.

Člověk, který  prožívá jakýkoliv pocit tělesné nedostatečnosti je zároveň i nejistý. Vlivem této nejistoty se zaměřuje na tělesné projevy domnělé či skutečné nedostatečnosti a tato koncentrace pozornosti vede k narušení jeho psychické stability. Nejčastější psychickou obrannou reakcí je pak racionalizace nebo některá z forem kompenzace. Racionalizací si člověk logicky snaží vysvětlit důvod a například i zbytečnost pocitu nedostatečnosti. Ilustrujícím příkladem můžou být věty typu : „i s malým kašpárkem lze zahrát úžasné divadlo, co je malé, to je hezké, vlající stydké pysky jsou pro muže vizuálně erotické, zahraný orgasmus muži nepoznají, starší lidé již nesouloží, atd.“ Racionalizace však pocity nejistoty zmírní pouze dočasně. 

Další obrannou reakcí může být v těchto případech hyperkompenzace, která pocit nedostačivosti v některé oblasti řeší přehnanou snahou v oblasti jiné (například pocit příliš malého penisu může být kompenzován zvýrazněným maskulinním vystupováním, provozováním kulturistiky apod.). Někdy se pocity nejistoty projeví v  agresivním nebo naopak v pasivním chování. 

Výše uvedené obranné reakce bývají obvykle maladaptivní, nepřinášejí jedinci  dlouhodobý pocit  vnitřního uspokojení, vedou spíše k omezení schopnosti dosahovat osobních nepatologických cílů, a většinou se negativně odrážejí i v jeho sociálních vztazích. Tyto maladaptivní způsoby psychického prožívání a reakcí vedou  postupně k vytvoření komplexu méněcennosti, který  jedince dále handicapuje v jeho osobním i sexuálním životě.

Jediné řešení  vedoucí k rehabilitaci psychické stability je ve změně  osobního pohledu  člověka na sebe samého, v jehož důsledku pak dochází i ke změnám v jeho chování.  Pomoci v tom může  psychoterapie, ale i úspěšný zákrok estetického chirurga.  Důležité je si v této souvislosti uvědomit, že jedinečnost  každého z nás vyžaduje osobitý  a  individuální terapeutický přístup. 

4. Rizikoví pacienti

Zvážíme-li výsledky a možná negativa operace, je zřejmé, že v motivaci pacienta přistupujícího k tomuto zákroku se setkáváme s pragmatickým přáním zlepšit vzhled, ale i s patologickou projekcí podvědomých problémů. Při rozboru možností operace tedy musíme vzít v úvahu  objektivní stav, tedy skutečnou velikost penisu, ale i stupeň důležitosti přikládaný pacientem jeho rozměrům.

Operační prodloužení či zvětšení penisu ve většině případů totiž neřeší skutečný problém pacienta. Operatér by měl vždy nejdříve posoudit, zda jeho pacient nepatří do rizikové skupiny, tedy mezi ty pacienty, kteří nebudou spokojeni s výsledkem, a to nezávisle na úspěšnosti operace. Mezi rizikové pacienty pak můžeme zařadit především:

a) pacienty s nadměrným očekáváním (tedy ty, kteří mají nerealistické představy o možnostech plastické chirurgie), 

b) pacienty detailisty (ty, kteří i po operaci mají tendenci vyhledávat chirurga s poukazem na domnělé drobné nedokonalosti ve výsledku), ty pacienti, kteří nedostali pro zákrok souhlas rodiny (tedy například ty, jejichž manželka je proti zvětšení penisu a považuje operaci za zbytečnou), 

c) nerozhodné pacienty (kteří stále váhají, procházejí obdobími, kdy jsou pro zákrok rozhodnuti, ale pak si to i opakovaně rozmýšlejí)),

d)  nevyzrálé pacienty (kteří se rozhodují pro zákrok na základě nedostatečně promyšlených motivů a na základě nedostatečných informací), 

e) “důležité„ pacienty (tedy pacienty s nadměrným sebevědomím, dominantní a nezřídka afektované), 

f) pacienty  obtížně navazujícími kontakt (ty, kteří se nerealisticky domnívají, že zvětšení penisu vyřeší jejich interpersonální a sociální problémy) a 

g)  „surgiholické“ pacienty (tedy ty, kteří jsou „závislí“ na zákrocích plastické chirurgie podobně jako workaholici na práci a nechávají se proto opakovaně a často zbytečně operovat),

h) paranoidní pacienty (tedy takové, u nichž existuje neustálý pocit ohrožení a vztahovačnosti).

Závěr

Na pracovištích plastické chirurgie se stále častěji setkáváme s požadavky na estetickou úpravu genitálu. Individuální přístup  operatéra - v odůvodněných případech i v součinnosti s psychologem, sexuologem či s psychiatrem – je v těchto případech často základem úspěšného chirurgického zákroku (především ve vyloučení pacientů s psychopatologií, s nerealistickými očekáváními, s neadekvátní motivací). 

Literatura 

1. Janáčková, L., Weiss, P.: Psychologické aspekty intimní chirurgie. Sexuológia 4, 2006, 17-18

2. Pastor,Z.: Sexualita ženy. Praha, Grada 2007

3. Perry,J.D., Whipple,B.: Pelvic muscle strength of female ejaculators: Evidence in support of a new theory of orgasm. J.Sex.Res. 17, 1981, 22-39

4. Válka, J.: Intimní chirurgie. Předneseno na symposiu estetické a plastické chirurgie, Brno 2005