Androgenní nedostatečnost u žen

Čím se hypoandrogenémie vyznačuje? 
   Při sníženém zásobení androgeny bylo referováno o sníženém libidu, zhoršení sexuálního života (2,8,16,18) a celkové kvality života, vyskytovala se výrazná únava, zhoršoval se kostní metabolismus. Androgenní nedostatečnost vede také k prořídnutí pubického ochlupení, poklesu netukové tělesné hmoty a ke snížení hydratace kůže.

   Tyto obtíže se zlepšovaly při suplementaci androgeny. Na druhé straně jsou však k dispozici některé doklady, že zejména vyšší dávky androgenů u žen mohou být faktorem zvýšeného kardiovaskulárního rizika a že na rozdíl od mužů nepůsobí příznivě na tělesné složení a poměr tukové a netukové tkáně (11).

   Jistě závažnou pro kvalitu života je u žen závislost sexuálních funkcí na androgenech (2,6,8,16,17,18). Že taková závislost existuje, dosvědčuje zhoršení prožitků sexuálního života při podávání antiandrogenů a naopak zlepšení sexuální vzrušivosti, touhy, fantazií, frekvence sexuální aktivity, schopnosti dosáhnou orgasmu a sexuálního uspokojení po podávání androgenů hypoandrogenním ženám. Androgeny, zejména pak dehydroepiandrosteron, pozitivně ovlivňují produkci oxidu dusnatého (12) a tím i relaxaci vaginálního hladkého svalstva a zřejmě zvyšují poševní lubrikaci (18). Androgeny také zřetelně zlepšují náladu a psychologický pocit pohody (8).

   Jak léčit hypoandrogenémii u žen? 
   Protože řada peri- a postmenopauzálních obtíží je dána deficitem androgenů, protože androgeny jsou rozhodujícími hormony ženské sexuality a protože postmenopauzální ztráta kostní denzity (více u štíhlých než obézních žen) je dána nejen výpadkem sekrece estrogenů, ale i androgenů (13), je na místě substituční léčba androgeny jako součást terapie hypoandrogenémie u postmenopauzálních žen nebo u žen zbavených hlavních zdrojů androgenů (ovaria, nadledviny). 
   Na rozdíl od mužů, kde s výjimkou několika málo kontraindikací můžeme suplementaci zahájit testosteronovými přípravky, je podávání testosteronu u žen vždy spojeno s určitým rizikem rozvoje maskulinizačních příznaků. Citlivá jsou zejména kožní adnexa a akné, hirsutismus a seborhoe u žen léčených testosteronovými přípravky nejsou vzácností. Je tedy vhodný jen preparát se slabší androgenní účinností. Vedle testosteronu v dávkách cca 150 µg/den, nejlépe transdermálně v gelové, krémové nebo náplasťové formě, se zde nabízí především dehydroepiandrosteron v dávce 50 mg per os nebo transdermálně jako přirozený hormon, který dnes byl již odzkoušen na dostatečně velkých kontrolovaných souborech. Jeho použití u nás však naráží na zábrany při registračním řízení, takže budeme muset asi ještě dlouho čekat, abychom dehydroepiandrosteron přičlenili do endokrinologického léčebného arsenálu nejen jako juvenilizující přípravek a osvědčený lék např. pro terapii poruch imunity, k substituční léčbě adrenální insuficience nebo ke zlepšení stavu stárnoucí kůže, ale také jako doplněk estrogenní terapie u těch žen, které trpí nedostatkem sexuálních hormonů a mají některé z výše uvedených příznaků. 

   Doporučená denní dávka DHEA je 25 - 50 mg, nižší dávky údajně nemají znatelnější účinek proti placebu, dávky vyšší jsou nefyziologické a mohou vyvolávat některé mírné nežádoucí účinky, které jsou reverzibilní a většinou se přičítají účinkům androgenů, na které je DHEA konvertován. 
   Obecně uznávanou indikací je podávání DHEA u všech stavů s patofyziologicky definovanou nedostatečností dehydroepiandrosteronu, tedy zejména u adrenální nedostatečnosti, primární nebo sekundární, a zvláště pak u žen. Navrhováno a teoreticky zdůvodňováno bylo i jeho podávání u dlouhodobé farmakologické terapie kortikoidy, ale větší kontrolovaná studie jeho výsledných účinků dosud chybí. Podporou přístupu k léčbě imunitních onemocnění pomocí DHEA je však jeho nesporně příznivý účinek v léčbě chronických pacientů s lupus erythematosus nebo v poslední době uváděné terapeutické použití u Crohnovy nemocí a ulcerativní kolitidy. Léčba pomocí DHEA se zdá slibná také u pacientek s poruchami pocitu pohody, nálady a sexuality a také v léčbě endogenní deprese a dysthymie středního věku. Sporné jsou i výsledky podávání starším osobám pokud se u nich hladina endogenního DHEA resp. DHEA sulfátu nesnížila pod meze věkově odůvodněného poklesu. I když některé studie se stárnoucími muži a ženami zjistily příznivé účinky na tělesné složení, na mírné zvýšení kostní denzity a na zlepšení hydratace kůže, dosud získané důkazy nejsou dostatečným důvodem k obecnějšímu rozšíření suplementace dehydroepiandrosteronem v normálně probíhajícím vyšším věku.