O nebeských znameních na objednávku

 Letošní vydání časopisu Andrologie se rodilo velmi obtížně, podobně jako sympózia a první andrologický kongres. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Alespoň pro poučení a poznání skutečnosti, ač není příznivá. 

   Ve snaze najít paralelu jsem přišel na dva, téměř stejné obrazy. Jsou na první a druhé straně obálky tohoto časopisu. Oba se jmenují Madonna ve skalách a vznikly v dílně Leonarda da Vinci. Na obou obrazech je panna Maria, odpočívající v skalnatém nehostinném prostředí. Pravou rukou objímá ramínka dítěte - Jana Křtitele a levou rukou žehná svému synovi, dítěti Ježíši. Za Ježíšem klečí krásná postava, a tady se začínají obrazy výrazně odlišovat. 
   Postava je Uriel, seraf z nejvyšších knížat andělských, určený jako strážný anděl Janu Křtiteli. Na prvnim obrazu má podobu krásné dívky (ač dle angelologie Fra Angelica andělé nemají pohlaví). Jeho křídla splývají s pozadím a roucho je jasně červené. Ukazovákem pravé ruky ukazuje na svého chráněnce Jana, levou rukou podpírá malého Ježíše. Pohled anděla směřuje ven z obrazu, k návštěvníkovi, který se tak stává součástí chvíle odpočinku mezi skalami. Nic na obraze nezvýrazňuje jeho náboženský obsah, obraz je prostě krásný. Zdobí titulní stranu tohoto vydáni Andrologie, originál je v galerii Louvre v Paříži. 
   Obraz objednali u Leonarda milánští františkáni v roce 1483. Nebyli však s jeho provedením spokojeni z náboženského hlediska a vznikl spor. Leonardo žádal předem dohodnutý obnos, františkáni žádali "ideologicky bezchybné" dílo, nebo snížení odměny na čtvrtinu. Leonardo však obraz nepřemaloval ani nevydal. Ponechal si jej ještě více než dvacet let a pak jej prodal francouzskému králi, proto je nyní obraz v galerii Louvre. 
   Byla zde ale objednávka mnichů, zavazující Leonarda k dodání obrazu, který měl být součástí oltáře kláštera San Francisco v Miláně. Spor mezi Leonardem a františkány se vlekl až do roku 1506, kdy se jej podařilo vyřešit za přispěni místodržitele. Leonardo se tehdy zavázal dodat do dvou let "ideologicky bezchybný" obraz. 
   Ten vidíte na druhé straně obálky. Panně Marii, malému Ježíšovi a Janu Křtiteli tady přibyly svatozáře, malému Janu navíc ještě velký kříž přes pravé rameno. Křidla Uriel(y?) nesplývají tolik s pozadím, anděl již neukazuje prstem na Jana Křtitele a nedívá se na Vás. Dívá se někam dolů, a nevtahuje již pozorovatele do scény. Jeho roucho změnilo barvu z jasně červené na modrou. Také roucho panny Marie je více modré než fialové, oproti prvnímu obrazu. Trochu oblohy však ubylo nad skalami. 
   Obraz vznikl také v dílně Leonarda. Podle dobových i současných pramenů jej na rozdíl od první Madonny ve skalách nemaloval z podstatné části sám Leonardo. Malovali ho jeho žáci. Leonardo namaloval jen tvář anděla, který hledí nejspíše do země. Dílo bylo "ideově bezchybné", františkáni jej přijali. Dnes je obraz v National Gallery v Londýně, a málokdo jej zná. První verze obrazu je totiž mnohem krásnější. Je na ní poznat, že dílo bylo malováno s citem. Druhá verze byla malována pro naplnění smluv a pro obživu.

   Kdo máš uši k slyšení, slyš. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí (ani neprodá). Zvláště pak ne modré s nebe. Některé věci se zkrátka koupit nedají.

   Zaplať pánbůh.

Vladimír Kubíček